Byl jsem dneska vložit peníze, vybraný v sobotu, do bankovního domu a jel jsem do okresního města hromadnou dopravou, takže tramvají. A byl to zážitek.

Vyrazím naslepo, ale jedu prakticky ve špičce, takže jednička najíždí přesně. Na místní nádraží je to pár zastávek a křižovatek, ale než tam dojedeme vjedou nám do cesty tři auta. Náš šofér už pak zvoní celou cestu nepřetržitě až do Moštu.

Dal jsem si výjimečně bambárko ještě za světla. Na cestu. Takže jak ta tramvaj sviští a pořád cinká, hlavou se mi honí, že lidi jsou jak pitomci dneska. Nad ničim se nepřemejšlí a hrrr…

Čumim z okna a u „stovek“ (Stovek?), zkrátka u zimáku na tý zastávce jsou zečmáraný ty zdi, že jo? No, a jak tramvaj zastaví za jinou tramvají, úplně mě praští do očí nápis „Potřebuju prcat“.

Ušklíbnu se, ale hned mi dojde, že je to tak!

Právě z toho, že se s tim tolik nadělá, jsou lidi jak pitomí. Jenže takhle to anonymně načmárat na zeď mezi nevim kolik podobnejch mouder, to je k ničemu. Až tohle budou říkat všichni na rovinu a nikomu to nepřijde divný, bude tady zase ráj. A nebo taky ne. Ale to je teď jedno.

A jak jsem nad tím tak nějak dumal cestou zpátky, přišel jsem na dvě věci.

1) Že potřebuju ten nápis nějak pěkně vyfotit.

2) A že já dneska ani tak nepotřebuju prcat, jako jít na pivo.

Takže když tak asi za hodinu a asi v Jednotě.