Za normálních okolností by byl zejtra nejlepší den v týdnu a já bych vás zval na víkend do nejlepšího místního sklepa. No, čtvrtek sice bude, ale ty normální okolnosti nejsou na skladě.

No jo, jenže ono není zavřeno jenom u nás ve sklepě, že jo. Ono je tak nějak zavřeno úplně všude. Takže na pivo a na bigbít to nejde. Pivo dá se vychytat lahváčem, ale to třeba já nedělám.

Říká se, že hlad je převlečená žízeň, ne? Takže to nějak musí bejt i opačně. To dá rozum. Takže když mě chytá žízeň, jdu se najíst. Mám obavu, že až se bude moct zas na ulici, tak vy na ni vyjdete a já se holt vykulím.

Ten bigbít mě taky hodně sere. Muziku doma poslouchám, ale není nad to, na tom koncertě bejt. Je skvělý, že v týhle době dělaj kapely koncerty „v bedně“. Než to dopíšu, začne třeba Koncert pod rouškou na Mall TV. Tak si holt tu srandu pustím. Snad si na to nezvykneme.

Na vejlety za hranice města, okresu či kraje si taky můžu nechat zajít chuť. Ale zas bejt zavřenej jenom doma? To úplně nejde, že jo. Takže sem tam ven asi vylezu.

Moje příběhy z vejletů jsou zároveň tak trochu i takový tipy, kam a na co se jet, nebo jít, podívat. Jeden tip vám dám i dneska. Můžete se jít projít třeba na Loučky a vzít to kolem Knihoboudy. Je plná.

A plná zajímavejch a zhusta i aktuálních titulů. Já si domu odnesl Raisovo Zapadlý vlastence. Některý z mých štamgastů by mohl ocenit knihu T. M. Reida Bezhlavý jezdec. Nabídka obsahuje hned dva výtisky Posledního mohykána, Budulínka, Poplach v kovářské uličce. Čtvrtý díl Jiráskovo F. L. Věka. Zahlíd jsem i něco od mýho oblíbence Roberta Merleho. No je tam toho hromada.

Horší je to ale s tou prací. Pač jak už jsme si tady kdysi probrali, je to taková Hlava 22. Bez práce nejsou koláče, kdo nepracuje ať nejí a (skoro) každá zábava, něco stojí. Prostě z tohohle ven já nevystoupím.

Nemůžu podávat pití ve sklepě, ale do jiný práce se mi moc nechce. Přiznávám. Jenže tak nějak by mi asi chyběla ta zábava (která něco stojí) a ve finále bych se asi rád i občas najedl (ale bez práce se nejí). Navíc jsem si koupil na dluh komp a bednu a to se musí taky zalepit.

Takže asi práce. Do fabriky nechci. To bych se snad radši i naučil dělat něco rukama. ale teda něco lehkýho. Dneska jsem zryl kousek naší zahrádky. Vzal jsem si i rukavice a ještě než jsem to dodělal, šup a měl jsem puchejř. A na ostatní manuální práci jsem levej.

Co mi teda zbejvá? Ještě tak tejden se můžu válet a dospat všechny ty mejdany za posledních 8 let, ale pak, jestli nebudeme smět otevřít ve sklepě, budu muset začít řešit co dál.

Takže kdybyste věděli o nějakym šolichu za rozumnej peníz, u kterýho se neušpiním a nezapotím, nemluvě o tom, že bych si mohl ublížit. Taky bych nemusel mít žádnou zodpovědnost a nejlíp, abych nemusel ani nikam chodit… S těmahle omezeníma to ale moc optimisticky nevidim.

Takže doufám, že se fakt brzo uvidíme (nejen) ve sklepě na baru a že budete chodit na všechno, na co budete moct přijít, protože já pak budu moct zase chodit třeba do Jednoty na pivo, jezdit na koncerty a vejlety a budu vám moct vyprávět, kde jsem všude byl a co se mi přihodilo cestou.

Buďte na sebe hodní a opatrní, a neprskejte.